Ssethové stránky

Vytajte na nových Ssethových stránkach

Poviedka od Skrba-VaskoWeb Harry Potter a svody magie

Kapitola VI. – Neznámo 1.díl

za to, že ste tak dlho čakali tu je aspoň čas, viac zatiaľ napísané nemá

 

 

 

“Kde to jsme?” byla jejich první slova. Harry jen pokrčil rameny a rozhlédl se okolo.

Stáli na větší mýtině a pod nohama se jim v mírném větříku pohybovala tráva. Na pravé straně viděl vysoké hory a v určitých intervalech jeskyně. Jestli to vůbec byly jeskyně.

Ale to se k nim již blížila postava, nebyl to ani muž ani žena. Při pohledu na něj se jim zdálo, že hráje všemi barvami, tu se zatřpitil zlatě, tu modře. Nevěděli, co mají od ní čekat. Stáli.

“Vítejte pánové již na vás čekám. Máte jistě plno otázek.” Řekl místo pozdravu. “Jak se jmenuji, to nevím ani já sám, mám mnoho jmen. Nacházíte se na místě, které nemá jméno, dalo by se říci, že je v jiném světě, ale čas tu plyne stejně. A proč tu jste?” položil si otázku. “Neboť jste prokázali schopnost nést větší břemeno než doteď. Samozřejmě mám na mysli to vaše spojení s vaším magickým jádrem. To ta síla, co vytryskla, když jste se spojili se svým magickým jádrem vše zapříčinila.” Dokončil svůj monolog. Oba chvíli stravovali, co jim řekl. A pak se Hubert zeptal, “pokud to dobře chápu, tak tu máme dělat něco jako výcvik?” “Ano i ne. Pokud se tu rozhodnete zůstat, poskytneme vám potřebnou literaturu a místnosti na cvičení. Ostatní, co se týče jídla a ubytování, si musíte zařídit sami. Tím myslím všechno. Od oblečení po sprchu. Jak dlouho tu zůstanete záleží jen na vás. Nejdéle tu zůstal Merlin. Byl tu padesát let. Jak jste si všimli, v dáli vidíte jeskyně. Každá představuje jednu úroveň, od jedné až po desetou. Desátá je nejvyšší, ale tam se nikomu zatím nepodařilo dostat. Dobře si to rozmyslete, za deset minut se vrátím a pak už to nepůjde vzít zpět.” A zmizel. Oba se na sebe podívali a po dvou minutách mlčení Hubert řekl: “Já tu zůstávám, bude to alespoň překvapení, nemáme co ztratit. Každý na nás zapomene a potom se jim připomeneme.” A na tváři se mu objevil úšklebek. Harry jen přikývl. Jakmile se rozhodli, tak se před nimi začal objevovat menší hrad. Vypadal jako kopie Bradavic, jen dvakrát tak menší. Opět se před nimi objevila ta postava, co je přivítala a řekla: “Jo a zapoměl jsem říct že to, co vidíte, je jen knihovna. Najdete tam vsechny svazky co existují nebo existovaly. Celkově obsahuje kolem sta milionů výtisků. Ostatní, jako jsou laboratoře, arény a podobně si musíte vyčarovat sami. A ještě k lesu, co je po vaší pravé straně. Dá se tam najít všechno do lektvarů, i to, co již vymizelo, ale musím vás upozornit, že tam žijí tvorové, kteří jsou stokrát mocnější než vy...” A zmizel. Oba se na sebe podívali a vydali se k budově, neboť znalosti, co se týče stavby budov, zabezpečení a vybavení, neměli skoro žádné. Byl to opravdu malý hrad. Vstupní brána byla celá z šedého kamene. Stejně jako hradby, které byly vysoké jako pět mužů, a široké, že se tam dalo jezdit s vozem. Prošli branou, která zůstala otevřená, přišli na nádvoří a vypadalo to, jako by byl hrad větší. Měl pravdu, byla to jen knihovna, s několika stovkami vstupů podle oddělení. Oba si to se zájmem prohlíželi, ale nejvíce je zarazila jedna chodba, bylo z ní cítit něco hrozného. Vydali se každý jinam. Harry napřed do místnosti, kde byly knihy jen o lektvarech a nabral si jich pořádnou kopu. Stejně tak knih, kde bylo jak vyčarovat kotlíky, baňky nebo i přenosnou laboratoř, jak vybavit laboratoř a mnoho dalšího. Hubert provedl to samé, akorát si nabral vše o runové magii. Každý nesl pořádný kopec knih. Zmenšili si je a vydali se pro knihy na domácnost, stavbu domu......

Takto jim uběhl celý den. Večer se jim již nic nechtělo dělat a tak si vyčarovali oheň a kolem sebe několik štítů a poplašných kouzel. Ani si mezi sebou nepovídali, nebylo o čem. Oba začali studovat knihy o stavbě domu, zabezpečení atp................

Nastala noc. V dáli zahoukala sova. Naši hoši již spali klidným a hlubokým spánkem. Měli štěstí, tu noc k nim někdo neidentifikovatelný přišel a podíval se na spící dvojici. Jen se usmál a zmizel. Jakoby se po něm zem slehla.

Ráno je probudil východ slunce. Sluneční paprsky se draly skrze stromy. Na listech rostlin se třpytila rosa. První se probral Harry. Podíval se na spícího Huberta a dostal ďábelský nápad. Vytáhl hůlku a lehce s ní mávl.
“Ááá, kterej debil. ” začal křičet Hubert. Otočil se a viděl smějícího se Harryho. “No počkej, to ti nedaruji,” pomyslel si. Vytáhl hůlku a seslal na něj to samé a dalším pohybem se osušil. Harry to kouzlo tak tak vykryl. Začal malý souboj. Používali samá lehká kouzla, na smání, přeměnu oblečení a podobně. Nikdo neměl navrch. Nakonec svůj souboj ukončili remízou. Sedli si dále od sebe a oba si vyčarovali knihu, kterou se chtěli učit. Každý stejnou. Dělali skoro ty samé pohyby jako druhý.
Celý den si četli, jediné co si vyčarovali je jídlo a pití.

K večeru již měli celou knihu přečtenou a Hubert řekl: “Tak, dáme se do práce, ne? Každý podle sebe.”

Poslední komentáře
19.02.2008 21:06:13: ahoj trochu kratka doufam ze nas nebudes nudit sahodlouhym vypravenim jak se ti dva ucili
18.02.2008 23:35:47: zajímavé zajímavésmiley jstli se dostanou na tu desátou úroven , tak to bude....nechejme s epřekvapit ...
18.02.2008 20:59:36: Pěkná kapča a suprový úvod do další etapy povídky:)))Těším se na pokráčo;))))
18.02.2008 20:52:04: Super kapitolka, jen škoda že byla taková kratší:)
 
Ďakujem za každý príspevok ktorý sa objaví