Ssethové stránky

Vytajte na nových Ssethových stránkach

Poviedka od Skrba-VaskoWeb Harry Potter a svody magie

Kapitola V. – Výcvik u jednotek Comandos

tak tu to máte ďalšia kapitolka, ak by ete niekto niečomu nerozumel tu je

  vlpospisil@volny.cz

Kapitola V. – Výcvik u jednotek Comandos

 

Další den ráno je probudil ostrý hvizd píšťalky. “Pohyyb,,,,,Makejte,,,Za pět minut nástup...Pohyb vy bando zmetků!!!!” Začal po nich křičet ten seržant. Nastal shon a spěch. Postupně vybíhali na buzerplac. “Poslední dělá kliky.” Řekl jen tak seržant. Do pěti minut to stihli všichni, nikdo se neopozdil. “Pozor, velitel přichází.” Zněl rozkaz. Všichni si stoupli do pozoru. A to si již k nim šinul jejich velitel. S nímž šel další voják. Vypadal jako medvěd.....”Nový instruktor,” řekl Harry. “Dobré ráno,” pozdravil poručík.  Obě jednotky byly nastoupené zvlášť, dva metry od sebe. “Dnes vám představuji vaše učitele. ” Pro jednotku jedna je to seržant Smith a pro druhou jednotu seržant Bidžikov. Harry a Hubert dostali jako vedoucího své jednotky toho medvěda. “Pozor, odchod na ubykace, příprava na výcvik.” Řekl seržant. A každá skupina se rozešla do své budovy. Za nimi šel jejich seržant. Všichni byli vevnitř, když tu k nim přišel jejich seržant. “Pozor,” křikl Harry. Všichni se postavili vedle postelí a do pozoru. Seržant se na Harryho podíval a řekl: “Dobrý postřech, vaše jméno.” “Harry Potter,Pane” odpověděl pohotově. Seržant jen pokýval hlavou a štrádoval si to uličkou a každého si prohlížel. Když došel před posledního vojáka tak se otočil a řekl: “Pánové, očekávám od vás to nejlepší, zbabělci tu nemají co dělat. Dnes začíná váš výcvik. V prvním měsíci se zaměříme na tělo a to aby dokázalo přežít ve všech podmínkách. Pokud to zvládnete, vězte, že takové koupel v Temži je lahoda. Další část nás čeká výcvik se zbraněmi a bojová uměmí. A naposledy taktika  a umění přežít v zajetí. To je vše, pět minut na zbalení věcí. Jdeme na pochod.” Dopověděl. Všichni se začali převlíkat do uniforem. Každý vyfasoval deset párů ponožek. Když se oba oblekli podívali se na sebe, nyní vypadali jako speciální jednotka. Vyšli před budovu a tam již čekal jejich seržant. Každý měl na zádech batoch s věcmi. “Položte si je na zem.” A udělali to. Potom seržant kontroloval každého a u všech něco vyházel. A přitom měl komentáře. Nakonec po dalších deseti minutách, když bylo vše v pořádku vyrazili. Harry si mezitím stihl prohlédnout jejich tábor. Pět budov, obehnaných plotem. Kam až oko dohlédlo byla bažina. Jen tu a tam nějaká ta cesta. Uprostřed tábora se houpal zvon. Propustka domů.

Vydali se ostrým tempem přes bažiny. Všichni šli a ani nedutali. Poslouchali výklad jejich seržanta, který jim říkal co a jak. Jak se orientovat v bažině. Jak si hledat cesty. Po asi dvouhodinové chůzi se zastavili na malém paloučku, zmoženě si sedli a odpočívali. “To se mi snad jenom zdá!” zakřičel seržant. “První než si odpočinete, su musíte přeměnit ponožky, pokud nechcete aby vám bažina rozežrala chodidla. Zde budeme také tábořit. Bude to vaše prnví noc v bažinách.” Začal znovu křičet. Všichni byli vystrašení, ale nakonec vše zvládli. A začali se cvičením, seržant je dusil další dvě hodiny. Umýt se nemohli kde, museli to vydržet. Pořád po nich řval. Všichni se začali chystat na noc. Seržant jim ukázal jak a co. A všichni si museli postavit provizorní úkryt. Chodil a buzeroval.

Tak to šlo dnem za dnem....Celý měsíc se učili přežívat v bažinách. Ale také jich bylo již o jednoho méně. Nějaký mladý voják nevydržel křik seržanta, mokro a smrad bažiny. Náročné pochody a brodění přes zelenou, špinavou vodu. Když po měi jednu část za sebou, mysleli si, že si odpočinou, ale chyba lávky. Seržant jim dával pořád do těla. Museli přežít psychycký nátlak. Museli vydržet 24 hodin. Žádné polevování. Moc se mezi sebou nebavili, neboť se oba soustředili na výcvik. Ale i přesto, že se jim dařilo, i když byli unavení a ztrhaní. Utlumili po domluvě s velitelem tábora svoji magii. Ukázalo se, že velitel tábora byl bývalí námořník a bystrozor. S jeho pomocí se jakoby osvobodili od magie, ale to bylo jen dočasné, velitel jim řekl: “Pánové, nyní podstoupíte odejmutí svého magického jádra. Abyste mi rozuměli, pořád budete kouzelníky, jen vaše magické jádro bude utlumeno, ale nemyslete si, že bude zahálet, to ne, cílem je připravit jej na přísun síly, které získáte našim výcvikem, pokud výcvik zvládnete.......” omlčel se....”však uvidíte...” dopověděl.

Další měsíc je čekalo přežití v zimě. Toto cvičení patřílo mezi nejtěšší. Museli si dávat pozor na třeskutý mráz, museli se učit jak správně dýchad, jak si připravit za studeného větru jídlo, jak rozdělat oheň. Přesunuli se na Antarktidu. Tam neměli o zimu nouzi. Další dva vojáci to vzdali po tomto výcviku. Bylo to nad jejich síly. Jinak se nic nezměnilo. Pořád jedno a to samé, vstřebávali kvanta a kvanta informací. Aniž to tušili, zjišťovali, že jejich těla jsou nyní odolnější. Však aby ne. 24 hodin denně při vědomí, minimum spánku, neustálý stres. Při návratu do tábora, byli rádi za teplou vodu. Po měsíci v mrazu, jim to připadalo jako balzám.

Ale to co zažili, to se nedalo srovnat s tím, co je čekalo další týden. Jednou stáli ráno po ranní rozcvičce na nástupu a seržant jim řekl: “To co jste zažili není nic, ale teď dojde ke zlomu, ti co tento týden přežijí, věřím že úspěšně dokončí náž výcvik. Zde se bude trhat. Ano, typuji několik z vás to vzdá. ” Všichni se trochu klepali, neboť jeho slova nevěstila nic dobrého.  “Pět minut na převlečení. Sundat trika, necháte si jen kalhoty a boty. Pohhhyyyyyb.” Začal je pohánět... Všichni si vyslekli trika a bundy, byl podzim, i když slunce svítilo, byla celkem zima. “Poklusem klus k pláži.” Zavelel seržant. Běželi ostrým tempem, k pláži to byli dva kilometry. Všichni to zvládli v pořádku. “Pozor.” Zavelel znova. “Nyní se ukáže kolik vydržíte, vše je záležitost toho, jak se dokážete ovládat. Budete sedět ve vodě. Každý má svoje místo. A ani se nehnete. Bude sedět tak dlouho dokud to uznám za vhodné. A hned do vody.” Všichni opatrně lezli do moře, posadili se na určené místa. Byli na malé pláži. Seržant tam měl malé kamna, která hřáli, várnici teplého čaje, a plno dek a jídla. Seděl a čekal. Vojáci z jeho roty seděli s rukama nad hlavou ve vodě. Vlny na ně šplíchali a omývali jim jejich spocená a silná těla. Voda měla tak patnáct stupňů. Ze začátku se to dalo vydržet, ale postupem času, po obědě, se již všichni klepali zimou. Seržant, když je viděl, řekl: “To co cítíte je psychycká záležitost, potlačte podnět že je vám zima a vydržíte. Ale jestli nechcete mám pro vás teplý čaj, jídlo a deku.” A začal jim ukazovat co všechno má. Jejich nervy byli napjaté k prsknutí. Všichni byli modří, jak jim byla zima. Viděli, že někteří slabší to zvdávají. Brali si deku, hrnek čaje a jídlo. Z dáli slyšeli zvuk zvonu. Z původního počtu jich zůstalo pár. Hubert s Harrym měli menší výhodu,díky tomu kde žili a co zažili, poháněla je pomsta a také jejich bývalí učitelé. Lord Voldemort a Grindewald, když si na ně vzpoměli, na jejich škleby a šikanu, dokázali nemožné. Seděli, oči upřené do dáli, jakoby byli mimo.

V dáli viděli západ slunce, pomaličku nastávala noc. Necítili skoro tělo, jak bylo zmrzlé. Každá sekunda, ba minuta, kterou přečkali bylo utrpení, zjistili, že lidské tělo zvládne víc, než se na první pohled zdá. Tváře měli ošlehané větrem. Přes den foukal silný severák, byl to extrém. Nakonec se jim dostalo po 16 hodinách utrpení vysvobození, oddechli si. “Pánové, dnes je váš den u konce, vemte si jídlo, teplý čaj a deku a do tábora. Potom máte nárok na půlhodinovou sprchu. Pohhyyyb!!!” Nemohli se ani zvednout jak byli ztuhlí, z poslední kapky síly, kterou měli se jako nemrtví belhali pro čaj a deku. Bylo to vysvobození, za celý den nic nejedli, jejich těla byla celá modrá od zimy, ruce skoro necítili, jak byli zmrzlé. Ale přečkali to a byli na sebe hrdí. Než se dostali do tábora, bylo deset hodin. A potom je čekala vytoužená lázeň, všichni byli jako v extázi, když si na sebe pustili litry horké vody. Och ta slast...... Jejich těla postupně dostávala stejnou barvu jakou mají mít...

Uteklo to až příliž rychle, chtěli tam být ještě déle, ale nešlo to. Oba byli utahaní. Ani ne tak fyzicky jako psychycky. Jejich psychyka podstoupila těžkou zkoušku, kterou přečkali. Zalehli do svých postelí a něž přišel seržant na kontrolu usnuli klidným a nerušeným spánkem.

Ranní mlha pronikla do jejich postelí, díky včerejšímu výcviku, to moc necítili. Všichni se tak únějak povědomně vzbudili. Věděli, že dnes pokračují. Rychle se oblekly. S původního počtu jich zůstalo jen 6. Včerejšek byl rozhodující. “Tak pánové, dnes pokračujeme, tam, kde jsme skončili. Náte deset minut na to, aby jste se dostali na pláž.” Všichni vyběhli mírným poklusem k pláži. Ani se moc nezadýchali a už stáli v pozoru. “Dnes budete stát. Celou dobu.”řekl jen tak seržant mimochodem. A opět jim začínali hodiny utrpení. Nyní se ale již s mrazem lépe vypořádali, ale přesto, za chvíli je boleli nohy od věčného stání. Ale zatvrdili se a vydrželi až do večera. Další to vzdal.....Jejich první část se chýlila ke konci, ani si vůbec nevzpoměli na to, co se děje v kouzelnickém světě. Nebyl čas.

Den za dnem, týden za týdnem byli vystavování fyzycké a psychycké námaze. Pod vedením jeich instruktora se pomalu, ale jistě měnili. Už byste je nepoznali vypracovaná svalnatá těla, ohebná. Dokáží snášet útrapy a také přežít. To bylo to nejdůležitější, co se učili.

Další den stáli nastoupeni před svoji budovou a seržant jim řekl: “Nyní nastává poslední část prvního výcviku, měli jste jet do Antarktidy, ale vedení se rozhodlo, že nastane změna, nyní podstoupíte dvouměsíční výcvik o tom, jak přežít mučení, jak se nepoddat bolesti.” Všichni se zatvářili, že by nejradši byli pryč. “To se bude hodit.” Odpověděl v duchu Harry a Hubert se jen zasmál. “Přesuneme se na sever, do dalšího tábora, tam bude probíhat výcvik.” Dopověděl.

Jak řekl, tak se stalo, zezačátku dostávali informace a jejich velitel jim ukazoval různé techniky mučení. Potom si to zkoušeli na nich. Museli to vydržet. Zezačátku měli problém, ale jejich těla si zvykala. Jejich mozek, díky predchozímu výcviku dokázal vydržet zátěž.

Po měsíci zůstali již jen tři. Další to vzdali. Bylo normální, že odcházeli popálení, špinaví a spocení. Mučili je snad všemi způsoby, ale také je učili, jak to přežít.

Dva měsíce utekly jako voda, nyní si byli jistí, že to zvládnou. Seděli na ubykacích, které byli prázdné. Nikde nikdo, všehovšudy tři lidé přežili první rok výcviku.

Jedno odpoledne přišel seržant a řekl: “/´Pánové, blahopřeji, nyní to bude jiné, již vás nebudeme buzerovat jako předtím. To že jste tři má jednu výhodu, naučíte se hodně.”

????Teď to trochu zkrátím?????

Další rok se učili bojová umění, a umění maskování, plížení. Museli se učit pracovat v vtýmu. Díky tomu, že se oba dokázali dorozumívat bezeslov, tvořili nejlepší tým. Spoléhali na sebe a co je nejdůležitější, věřili si. Aniž to tušili, jejich přátelství se dnem za dnem utužovalo. Třetí rok brali zbraně a jak je použít. Museli se je naučit rychle rozebírat a skládat i během noci. Podstupovali výcvik s nožem.

Již to nebyli ti obyčejní madí muži, kteřá sem přišli, jejich těla zažila hodně, ale nyní věděli, že nyní mají něco, co se vyrovná Voldemortovi.

?????????????????????????????????,,

Nastal ten očekávaný okamžik, Z celého kurzu zůstali jen 4. Jeden z jejich vedlejšího výcviku.

Přišel velitel tábora podíval se na nastoupené muže a řekl: “Je mi velkou ctí, předat vám tyto nášivky a odznaky, nyní jste se zařadili mezi elitu. Patříte mezi nejlepší, ale je ot vaše zásluha, a nyní nuže vzhůru do svých domovů a dalších dobrodružství.” Po jeho proslovu nastali gratulace, byli rádi, že to mají za sebou. Když od velitele přebírali odznaky tak jim řekl, že mají potom hned přijít.

PO skončení ceremonie osaměli a šli k veliteli. Ten jak je viděl, tak řekl: “Tak výcvik máte za sebou a nyní se opět spojíte se svoji magií, co se stane nevím, mělo by se kolem vás oběvit světlo a také asi budete cítit bolest. Sedněte si a zavřete oči. Napojte se na magii, nechte ať vás ovládne.” Oba si sedli do tureckého sedu a zavřeli oči. Ponořovali se stále hlouběji a hlouběji, Oba viděli své magické jádro. Předstvavte si nádherný diamant, kteřý září všemi barvami a vypadalo to, jako by se kolem něj točili mračna. Oba jej uchopili. Reagoval na jejich volání. Laskali se s ním, nechali ho, ať jim naplní tělo. Kolem nich se začalo objevoval šedé světlo, které sílilo, jejich magické jádro postupovalo s nimi. Jejich kůže začala červenenat. Začali křičet bolestí, i když byli připraveni na bolest, tak tato bolest se nedala srovnat ani s tisícovkou Voldemortů, všechno přešlo do jednoho katazlimatického úderu. Z jejich těl, vyletěla ohromná magická energie, právě teď došlo ke spojení s jejich jádrem, které se také během jeich výcviku vyvíjelo.

Všichni to cítili, tam kdesi venku, neidentifikovatelný pocit. Přístroje na ministerstvu, jakoby se zbláznili, trvalo to jen krátce. Otevřeli oči a podívali se na sebe. Oněmněli ůžasem, jejich těla se změnila, nyní díky magii ještě povyrostli, takže měli tak dva metry, díky jejich širokým a vypracovaným postavám, šel z nich strach. Oběma se prodloužili vlasy až k ramenům. Harry černé a Hubert hnědé vlasy a pramínky protkané snad všemi barvami. Jejich oblečení se změnilo, nyní měli na sobě rudé hábity, přes který měli ještě přěhozen jeden šedý. Velitel se na ně podíval a řekl: “Zažil sem mnoho, ale toto mi nikdo neuvěří. “Děkujeme za vše a naschledanou.” Řekli oba a přemístili se. Už se těšili že se pořádně nají, ale kolem nich se začala šířit černá mlha a přenesla je na úplně jiné místo, než chtěli. Ocitli se na...................

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
08.02.2008 22:11:19: je to prostě super, co jinýho k tomu říct
07.02.2008 12:25:50: Misak...ale on nema zadne super schopnosti..... Jen ma vetsi magicky potencial ktery lepe vyuziva......
07.02.2008 01:23:33: Ach boze ty konce ... Je to taky druh muceni. Jinak naprosto super kapitola, jen bych rad rekl ze ma...
06.02.2008 18:01:00: celkom pekná kapitola... myslím, že by to chcelo ešte zlepšiť, ale je to fajn... teraz som napnutý a...
 
Ďakujem za každý príspevok ktorý sa objaví