Ssethové stránky

Vytajte na nových Ssethových stránkach

Poviedka od Skrba-VaskoWeb Harry Potter a svody magie

Kapitola IV. – Bradavické dny

toto je všetko čo mi doteraz poslal :-D

Pred chvýľou mi napísal aby som odkázal, že sa ospravedlňuje za chybi v úvodných kapitolách. Uff takže to je odomňa všetko, užite si peknú poviedku.

Sluneční paprsky se draly do oken, jako naschvál se jim na tvářích objevovala prasátka. Oba se probudili najednou. Cítili se tak trochu divně, jakoby z nich vyzařovala nějaká energie. “To bylo včera něco, myslím, že dnes si budeme muset najít odpověď co se to dnes stalo a nebo zajít za Brumbálem. ” řekl rozespalým halsem Hubert. “Půjdeme po škole za Brumbálem , ” rozhodl se Harry. Oba se vydali do sprch, každý na jednu stranu. “Nevím jestli sis všiml té změny, ale nepřipadá ti, že jsme jakoby jedna osoba? ” křikl Harry na Huberta. “Jo, to jo,” odpověděl Hubert a zmizel ve sprchách. Během deseti minut byli připraveni do školy. Oblékli si školní hábity, ale trochu si jej upravili, teď oba vypadali jako nějací mniši.

 Velká síň se pomalu začala plnit studenty, učitelé již snídali. Harry s Hubertem se vydali na svá místa, všimli si, že se na ně nepřátelsky dívají všechny koleje. Oba to nekomentovali a nesli si stále tu stejnou masku. Jakoby je to nezajímalo, nedali na sobě nic znát. Přišli k profesoru Brumbálovi. “Pane profesore, potřebovali bychom si promluvit o jedné důležité věci.” Řekl Harry. “Ale jistě, po škole se za mnou stavte, heslo je Fénix.” A dál se věnoval jídlu. Nasnídali se a oba se vadali na svoji první hodinu obrany proti černé magii. Přišli před učebnu, většina ročníku již tam byla, všichni se od nich odtáhli. “Jaký mají strach, asi si myslí že jsme bůh ví co, na to že jsme stejně staří.” Řekl v duchu Harry. Hubert se jen zasmál. Ale to se již otevřely dveře do třídy. Oba šli jako poslední a tak si museli sednou před katedru. Všichni čekali na profesorku. “Vítejte prvňáci,” ozval se ze schodů hlas. A všíchni se otočili, to co viděli je vyvedlo z míry, malá profesorka, oblečená v růžovém. “Ropucha,” křikl Harry, a Hubert se hned přidal, takže se hlas nesl dál školou jako ozvěna. Všude nastal výbuch smíchu. Profesorka zesinala. “Však vás te smích přejde.” Řekla. “Jmenuji se ...”

 Ale to již Harry s Hubertem neposlouchali, neboť pomalu usínali, i když to vypadalo, že si dělají zápisky, nedělali. Oba byli straceni ve svých myšlenkách. Vysvobodilo je zvonění na konec hodiny. “Jestli to tak bude pokračovat tak se naučíme klonovací kouzlo a budeme posílat klony, ale zase jsme se pěkně prospaly. ” “Svatá pravda, ” přitakal Harry. Nyní měli lektvary, na které se Harry těšil.

Došli před dveře učebny, ze které zrovna vycházeli pátáci. “Uvolněte cestu vzešené Bradavické pětce.” Ozval se nějaký hlas. A začal odstrkovat prváky. “Bude sranda, schovej se do stínu, já si stoupnu doprostřed chodby,” řekl Hubert Harrymu. Harry hned věděl co má v plánu. Vytáhnul si hůlku a zmizel. Zastřel se. Hubert si stoupl doprostřed chodby, tak aby zacláněl. “Copak si neslyšel ,” řekl Hubertovy, který stál urpostřed chodby. Otočil se po hlase a viděl před sebou Draca, Rona a Hermionu, Deana a Nevilla, všichni se tvářili nebezpečně. “Cože si, přišel?” zeptal se Hubert. A usmál se. Draco hned vytáhl hůlku. Hubert se jen usmál a pravil nebezpečným hlasem, který se naučil. “Schovejto, nebo si ublížíš.” Vmetl mu do tváře. A hned měl Hubert hůlku. První se začala smát Hermiona: “HH prvák a jak si věří.” “Haahaha, a chodící knihovna? Nebo hnída?” ozvalo se za nimi až se všichni lekly. Před nimi se objevil Harry s maskou, jako má Voldemort.  “Odcházíme,” řekl Ron. A Hubert jim uhnul a uklonil se. Všude to vyvolalo vlnu smíchu. Oba se na sebe podávali a oba řekli: “Nezapomenu na jejich obličeje.” A oba se svíjeli v záchvatu smíchu. Ale to již se chodbou rozléhal klapot botou. “Do třídy.” A otevřel jim dveře. Harry nepatrně na Severuse kývl, který mu odpověděl. Sedli si úplně dopředu, všichni ostatní se snažili sednou si co nejdál. Harry si vytáhl svůj deník. Hubert se na něj se zájmem díval a potom si vytáhl i on deník. Měl jej pokryt runami různé velikosti. “Dnes si připravíme lektvar nepříčetnosti, pustě se do toho, postup je na tabuli.” Harry  jen vytřeštil oči, neboť to je jeden z nejlehčích lektvarů. Než se kdokoliv nadál, Harry již měl vyskládany všechny přísady a začal. “Na co čekáte, proč nepracujete jako pan Potter.”křikl na ně Snape, všichni se dali do práce, ale než si nachystali přísady byl Harry hotov. Přelil do lahvičky a zanesl jej Snapeovy. Hubert byl již taky hotový. Oba přišli k profesorovi. “Tu máte, to si přečtěte,” řekl místo odpovědi Snape, a každému dal malou knížečku. Oba jen kývli a sedli si na své místo a začetli se. Vůbec nevnímali tok času. Nebýt Snapeova upozornění, tak by tam seděli dále. “Tak, a máme za sebou první den. Co říkáš na ten lektvar co tam je napsaný? Na zjištění těch účinků. ” zeptal se Hubert. “No, abych pravdu řekl, tak nevím, je to celkem složitý lektvar, budu si muset promluvit se Snapem, neboť některé přísady jsou zakázané. Třeba ta kůže hadimršky, ta je vzácná. Ale jinak to celkem dává smysl, pokud to, co se nám stalo včera, tak to vypadá, že nám je nadělena větší moc než ostatním.” A šli dál. Každý byl stracen ve svých myšlenkách. Zastavil je až kamený chrlič. “Faewks,” řekl Harry. Chrlič odskočil a vyšli oba na točité schodiště, které se začalo zvedat k ředitelně. Hubert zaklepal. Ozvalo se tlumené: “Dále.” Vstoupili, ocitli se v kruhové pracovně. Po stěnách obrazy bývalých ředitelů a ředitelek, na pravé straně seděl Brumbálův Faewks, který si je se zájmem prohlížel. Brumbál seděl za starým a velkým stolem. “Dobrý den, pane profesore, jsme tu, protože...” začal Harry. “Ano, vím proč tu jste, asi budete překvapeni, ale to co se vám včera stalo, cítili snad všichni ve škole. Snad kromě učitelů nikdo neví co to je. Já to cítil asi nejvíce, neboť jsem tím také prošel.” Oba se usmáli a sedli si do křesel. “Takže, teď dobře poslouchejte, co vám řeknu, je to důležité. Oba. To čím jste prošli včera, respektive dnes v noci, se stane jen málo komu, jak jste se dočetli. Je to starodávný rituál, nikdo neví kdo jej vymyslel, ale je starý, jako lidstvo samo, má za následek to, že se magická energie spojí s vaším magickým jádrem. To znamená, že budete mít více magické síly než ostatní. Záleží samozdřejmě jen na vás, jak to využijete, Vy dva se zajímáte o stříbrnou magii, ano, na to ani již vaše síla nestačí, stříbrná magie vychází z pěti elementů země. Znáte je, alespoň trochu. Ale to jsem odbočil....” a posadil se a pokračoval ve svém monologu dále, Harry a Hubert ani nedutali. “Takže k tomu rituálu, jak jsem říkal magická energie se propojila s vašim jádrem, ale stalo se ještě něco, co se doposud nestalo. Vy dva, víte, že se dokážete dorozumívat telepatii, telepatů je málo, to víte, ale co nevíte, tak je to, že vy dva jste spojeni silným magickým poutem, které se nedá odstranit. Jednáte a budete jednat podobně, když druhý bude v nebezpečí další to pozná. Více se toho neví, kdo ví, co vás ještě čeká a na co přijdete. A jinak Harry, zajdi si za profesorem lektvarů, určitě ti rád pomůže.” Huber a Harry, vstřebávali všechno to, co jim profesor v monologu řekl. “Nashledanou a děkujeme,” odpověděli zároveň. Sjeli po točítém schodišti zpět na chodbu. “Podle mě, teď  necháme stříbrnou magii plavat a budeme se věnovat klasice. Až trochu zesílíme a zmoudříme teprve se do toho pustíme.” Řekl Harry Hubertovi, který jen přikývl a dodal: “Tak, to máme, teď jdeme do naší komnaty, potřebujeme cvičit.”

Dny přešli v měsíce a měsíce v roky. Nastal jejich pátý ročník v Bradavicích. Zrovna seděli ve Velké síni na snídani, když povstal Brumbál. Všechny pohledy se otočili na něj. “Díky tomu, co se teď děje venku, jsme se rozhodli zavést turnaje dvojic. Dvojice proti dvojici nebo i více lidech. Záleží na rozlosování. Informace se objeví v jednotlivých klubovnách, ale začíná se již dnes večer, po večeři.” A posadil se. Všichni se dívali na Harryho a Huberta a smáli se jim. Oni totiž, jak se to vezne, ve škole byly za trouby a prolézali jen tak tak. Všichni si mysleli, že neumí kouzlit, ale opak byl pravdou, po prvním incidentu, kdy si na ně počíhala půlka Nebelvírské koleje, se do tajů magie pustili s takovou vervouaž chutí, že se každý měsíc zlepšovali. Oba se podporovali, když bojovali proti sobě, byly takřka vyrovnaní, ten kdo udělal sebepatrnější chybu vyhrál.... Oba se jen na sebe podívali, ani nemuseli nic říkat, neboť oba si mysleli to stejné. “Prej se tam objeví i ministr, tak se mu předvedeme, stejně je to taky Smrtijed, se nedivím, že se tolik Voldemortovi daří, i když Brumbál je přeci jen lepší.” Hubert jen pokýval hlavou. Vstali a odcházeli z Velké síně. Všichni na ně pokřikovali posměšky typu, nechceš pučit kapesník, až si vypíchneš oko ap. “Dnes nebudeme nic dělat, ale jen meditovat, musíme se před souboji připravit a dostat do duševní pohody.” “To je pravda, ještě si pamatuji na posledně, kdy jsme cvičili a potom ještě bojovali, byla to hrůza.” Odpověděl Hubert. “To mi povídej, ale chybami se člověk učí.” Tak došli do svojí oblíbené místnosti, která se jim sama otevřela a uvnitř bylo přítmí. NA každém konci byl malý koberec a před ním byli vonné svíčky a svíce uspořádané do pentagramu. Oba se posadili do tureckého sedu. Jakoby se čas zastavil, jejich funkce, jako ssrdce a plíce se spomalovali, Jejich metabolizmus byl jako zmrazený. Oba meditovali. Jejich magické jádro se tetelilo a převalovalo v řekách magie, které dokázali vycítit. Nezaměřovali se jen na jednu magii, ale na všechny. Především ty, co si vybrali a studovali. Harry lektvary a černou magii, a Hubert bílou a runy. Jjeich magické jádro bylo nyní větší, a silnější. Občas se stalo, že se jejich magické jádra spojila, potom vytvářela kontrast harmonie a krásy. Byli unášeni, jako loďka na řece, jako by letěli, pomalým letem, vítr jim vám do obličeje a zem pod nimi se míhala.......................

První skončil Harry. Ten se otočil na Hubeta, neboť věděl, že se za chvíli probudí. Oba byli již tak secvičeni a tak se znali, že dokázali bezproblému odhadnout toho druhého, proto se tak výborně  soubojích doplňovali.....A tak nastal čas, čas, který ukáže jak na tom jsou.

    Nastala šestá hodina. Oba se převlékli do svých oblíbených hábitů, Harry do rudého, na který si přehodil  ještě šedý plášť. A Hubert do zeleného pokrytého runami, které zářili, a přes to si přehodil hnědý plášť. Oba se na sebe podívali. A začali se smát.....Se smíchem sešli do Velké síně. Všichni se jim posmívali, ale oni se tomu nevěnovali, všechno ignorovali, sedli si ke svému stolu, kde se dali do jídla. Všimli si, že učitelský stůl je přeplněn, byl tam ministr a jeho ochranka a také ještě několik dalších kouzelníků, které neznali.

Jedli pomalu, vychutnávali si každé sousto.......

“Dámy a pánové, dovolte abych spolu s ministrem kouzel Korneliusem Popletalem zahájil slavnosně tento turnaj. ” A oba zvedli hůlky a Brumbál společně s Popletalem řekli: “Nechť začne.” A zjejich hůlky vytrysklo zlatavé světlo.Stoly samy od sebe zmizeli a nahradila je aréna. Židličky byly postaveny, tak aby všichni viděli. Uprostřed byla aréna. Po Brumbálově ruce se objevil malý pohár. Brumbál šáhl do misky a vytáhnul první lístek. Podíval se na něj a řekl: “Jako první se utkají Pan Harry Potter a Hubert Grichwitch proti Ginny Weaslové, Draco Malfoyovy. Parvati a Padmě, Deanovy. ” Oba se na sebe podívali. “No jo,Malfloy propadl, aby si na nás počkal.” Řekl jen tak Harry. Oba vstanuli. Hubert se poklonil a gestem vybídnul Harrymu aby šel první. Ten se jen usmál a ochotně přijal. Všichni se na ně dívali s pohrdáním, kromě učitelů, v jejich obličejích se zračili obavy. Jediní kdo byl v klidu byl profesor Brumbál a Snape....

“Potter a Chriwtivh,” zašviholil Malfloy jejich jména , “Přišli jse prohrát?” Oba na jeho poznámku nereagovali, stoupli si metr od sebe. A čekali. Opět povstal Brumbál. “NA příkaz ministra kouzel se smí používat všechny kletby, kromě smrtících. Avšak varuji vás, dejte si pozor, nebo si to odskáčete.” A posadil se, kývnul profesoru Kratiknotovi, který se postavil do prostřed jako rozhodčí. “Pokloňte se soupeři.” Harry a Hubert jen kývli hlavou a švihli hůlkami, ze kterých vylétl blesk. Ale skoro nikdo si toho nevšiml. “Až napočítám do tří,” řekl profesor Kratiknot. “Jedna..” ale to již Malfloy z nenadání vyslal matoucí kletbu. Oba jen švihli hůlkami a před nimi se objevili dva štíty, jeden který kouzlo odrazí a druhý, který zesílí. Avšak Malfloy stačil uhnout. A nyní se rozpoutal souboj. Začali s lehka, samé Expelliarmus, Mdloby na tebe ap. Harry to s Hubertem ničili, když už je to přestalo bavit, tak Harry řekl nahlas, tak aby to slyšela celá Velká síň. “Nyní je načase, ukázat jim náš repertoár kouzel, ale asi se jim nebude líbit.” Hubet jen přikývl a potom přešli z obrany do útoku. Napřed vysíli jednoduchá kouzla, a pamalu, ale postupně zrychlovali. Jejich hůlky se jen míhali. Zasypávali pětici kouzly. Postupně odpadávali, až zůstal jen Malfloy, který nebyl ještě unaven, neboť se ukrýval v zadu. “Tak a jsi tu sám, nyní se pobavíme.” Řekl Hubert medovým hláskem. Teď se od sebe oddělili a posunuli se tak, aby měli dostatek prostoru, oba se na sebe podívali a potom vyslali na Malfloye každý jedno kouzlo. Z Harryho hůlky vyletěl modrý paprsek a s Hubertovy hůlky šedý paprsek. Malfloy nevěděl co jsou to za kouzla a tak se jim snažil vyhnout. Ale nepodařilo se mu to, první kouzlo od Harryho do něj narazilo a obklopilo jej černou barierou, Hubertovo kouzlo do něj narazilo po chvíli, a na bariéře se začali objevovat runy. Hubert promluvil mohutným a nebezpečným hlase: “Zde máš trest, který ti po právu patří. Nezkoušej ji zlomit, nepodaří se ti to, až odlituješ všech svých činů, bariéra zmizí. ” A stoupnul si vedle Harryho a otočili se na Brumbála. To ale vyskočil z křesla ministr a křikl: “Zrušte to kouzlo, to je zakázané, půjdete do Azkabanu.” A již chtěl dát rozkaz své ochrance, když Harry promluvil hlasem jaký používal Voldemort, jenže stokrát tak horším. Kolem něj vše zmrzlo. “Pane ministře, to vy sám jste určil pravidla, tak se uklidněte, a nebo si radši dejte studenou sprchu, to pomáhá.”  A ušklíbl se. Brumbál již chtěl zasáhnout, ale zastavilo jej Hubertovo zavrtění hlavou. “Chopte se jich a do Azkabanu.” Poručil svým poskokům. “A za co?” zeptal se se zájmem Harry. “Za použivání zakázaných kouzel. Budete odvedeni do Azkabanu.” Odpověděl Popletal. “To že kouzla neznáte, to je vaše mínus, nemáte sedět na tom svém tlustém smrtijedském zadku a něco dělat. Nemyslíš Harry?” řekl a zeptal se jen tak mimochodem Hubert. “Svatá pravda, teď začne zábava. Ministra nesmíme nechat utéct. Každý polovinu. ” zeptal se Hubert, a Harry jej doplňoval, ani si to nemuseli říkat. Ochranka ministra se blížila. Harry vytáhl hůlku a otočil ji kelem sebe. A z jeho hůlky se odvíjelo hnědé vlákno. Brumbál se potichu přidal a ještě to trochu vylepšil. Kolem dvojice a ministra se utvořila bariéra, která se rozzářila zlatavým světlem. Všichni se lekly. “Ach ano, nyní nemůžete se přemístit, musíte bojovat, a vy také pane ministře.” Dodal jen tak Harry mimochodem. “Crucio,” ozvalo se desetkrát, všichni vijekli a sledovali dvojici jak se směje. “Hokus pokus abraka dabra,” zaskřehotal Harry. A pohybem hůlky nechal kletby zmiznou a Hubet řekl: “Nečekané, tak Smrtijedské, a teď co, teď asi následuje Avada.” Řekl nahlas Hubert. A opravdu potom se ozvala desetkrát Avada Kedavra. “Neříkal sem to,” a potom se jeho hlas zmohutněl a řekl: “Dobrá, chtěli jste to.” A oba vyčarovali betonovou zeď do kterých kouzla narazila. Ta se pod náporem kouzel zhroutila. Harry a Hubert nyní přešli do útoku, oba používali tu nejčernější magii. Ochranka kolem ministra začala ochabovat, neboť si nevěděli jak si s těmi kouzli poradit. Do hradu najednou vtrhl zástup bystrozorů, ale Brumbál je zastavil a řekl: “Čekejte, pan ministr si to sám zvolil, tak teď ať piká.” Jelikož velitel bystrozorů neměl ministra moc rád, ani mu to nevadilo. Postavili se bokem. Sledovali bojující dvojici. Oba se smáli a říkali jaká kouzla vysílají. “Toto je matoucí kouzlo, které patří mezi zakázané.” A ještě ke každému kouzlu podávali výklad jako ve školní lavici. Všichni si je ze zájmem prohlíželi a v duchu litovali toho že je pomlouvali.Neboť zjistili, že jsou opravdu dobří čarodějové. Většina ministrovy ochranky byla již buď v bezvědomí nebo zneschopněna nějakou kletbou. Tomu se zlomili nohy, tomu ruka, ten se zbláznil. Až zůstal jen ministr. Už chtěli něco říci ministrovy, když tu se škola otřásla a přímo u učitelského stolu se zjevil Voldemort se svými Smrtijedy. Všichni začínali prchat. Po chvíli se k brumbálovi přidalo několik jeho členů a také bystrozoři, strany byly vyrovnané. “A Tom se přišel ukázat, tak tě po dlouhé době vidím co? Otče,” řekl Harry a poslední slovo řekl s nenávistí. “Pottere, jak si dovoluješ na mě mluvit, měl by ses plazit u nohou.” Harry se začal smát jako šílenec. A potom řekl hromovým hlasem: “To ty sám si za to můžeš, když si mě vzal od rodičů, ano Tome, vím o tom všechno a přísahal jsem, že nedojdu pokoje, dokud nebude smrt pomstěna. Doufám že je tu i můj pravý otec a také chátra kolem Weaslovyové.” Všude nastalo ticho. Voldemort si Harryho měřil a zaútočil na něj nitrozpytem. Harry jej pustil dál, a ukázal mu to, co Harry chtěl, aby Voldemort viděl. Většinou to, jak mučí Voldemorta. Za chvíli Voldemrot spojení přerušil a řekl: “Jsi si nějak moc jistý. Ano, máš pravdu, je tu ta banda, patří mezi mé nejvěrnější.” Řekl Voldemort s pýchou. “No to jistě, jistě, pokud nyní dovolíš, řeknu ještě toto:  Ministr je debil a kretén. Nevím co si myslí, sám si stanovil pravidla, tak ať piká a nyní, se rozloučíme, dlouho se neuvidíme, ale Brumbále, až nastane rok Zářivé sedmi, tak se objeví někdo, koho byste nikdy nečekali.” Voldemort již  chtěl zajmout, když jim z hůlek vyletěli dva paprsky. Jeden narazil do překvapeného ministra a to kouzlo jej vyhodilo do vzduchu a potom hodilo o stěnu. Zlomil si vaz. A Hubert vyslal hustou mlhu, přes kterou nebylo vidět. Potom se ozvalo hlasité: “Prásk.” A kouř se rozplynul. Jako první se z překvapení zpamatoval Brumbál. A řekl: “Tome, měl by jsi odejít.” Voldemort se na všechny jen nenávistivě podíval a řekl: “Ještě se uvidíme.” A přemístili se. Brumbál se otočil na Dawlise a řekl: “Běžte na ministersvo, bude se volit nový ministr.” Velitel bystrozorů jen přikývl a přemístili se. Brumbál poslal všechny co byli ještě ve Velké síni do kluboven. Párkrát mávl hůlkou a vše bylo jako dřív. Šel do své pracovny, Harryho věta mu nedávala smysl, nejvíce mu vrtalo hlavou, co je to ta Zářivá sedma...........

Objevili se uprostřed příčné, přehodili si kapuce a vydali se do Děravého kotle. Tam si dali máslový ležák. A začali si povídat. Vyprávěli si co se dělo během bojů a jaké kdo dělal chyby, potom došlo i na Voldemorta, na jeho překvapený výraz. Seděli již tam několik hodin, když Hubert řekl: “Co teď budeme dělat, školu nenáme hotovou a zkušenností málo.” Nastalo ticho, oba přemýšleli. “Mám to, zvolal Hubert.” “Povídej,” řekl dichtivě Harry. “ Co takhle zkusit Comandos? Víš co to je ne?” “Jako myslíš boj se zbraněmi, přežití v terénu ap.?” Zeptal se Harry. “Jo to, a uvědom si, že pokud bychom jej zvládli, tak se nám zlepší nejen fyzička, ale také pamět a psychyka. Pokud si pamatuji, tak ti co to zvládnou patří mezi světovou elitu.” “Souhlasím s tebou,” přitakal Harry. Byla již půlnoc a tak si objednali pokoje a šli spát.

Zbudili se před šestou hodinou ranní. “Víš vůbec kde je to středisko?” zeptal se Harry. “Samozdřejmě, je v Liverpoolu. Půjdeme tam hned po snídani. ” odpověděl Hubert a dal se do oblíkaní. Harry jen pokrčil rameny a oblekl se. Objednali si ještě snídani a potom zaplatili. Vyšli před Děravý kotel, kolem bylo málo lidí, takhle ráno. “Chytni se mě.” Řekl Hubert Harrymu. Ten se ho chytl a Hubert oba přemístil před nízkou dvoupodlažní budovu. Hubert už chtěl vejít, když jej Harry zastavil a řekl: “Měli bychom se převléct. Do něčeho obyčejného.” A oba jen mávli hůlkami a každý měl rifle, košili, a koženou bundu. Oba se na sebe podívali a začali se smát.

Vešli do budovy, ocitli se v hale, kde byl jeden stůl a za stolem seděl již na první pohled voják, poté tam byli obrázky výstroje a výzbroje Komandos. “Přejete si,” zeptal se, když je uviděl. “Ano, chceme se přihlásit do Komandos.”řekl Harry jednoduše. “Jmenuji se seržant Smith, vyslečte si bundy a košile. Hned.” Křikl, když viděl, že váhají. Oba si sundali bundy a košile. Seržant chodil kolem nich a hodnotil je. Oba měli poměrně dobře vypracovaná a ohebná těla. Po chvíli kývl, že se můžou oblíknout. “Vyplňte tyto formuláře a tenhle dotazník.” A podal každému jeden formulář a také několika stránkový dozazník. “Běžte vedle, do místnosti.” Rozkázal. Oba poslechli. Otevřeli dveře, které vešli do další místnosti, byli tam jednoduché lavice. V místnosti bylo asi deset lidí. A všichni psali. Oba se na sebe podívali a začali psát. Trvalo jim to asi dvě hodiny než vše vyplnili, některé odpovědi museli zalhat a nebo si rozmyslet co napíší.  Po dvou hodinách úmorného psaní si spokojeně oddychly. Přišel ten seržant Smith a vše si sebral a při odchodu řekl: “Dnes v šest večer zde.” A odešel. Bylo právě poledne, takže měli ještě pár hodin k odpočinku. “Co provedeme?” zeptal se Harry. “”No, mohly bychom si vybrat peníze z trezorů, nepochybuji, že budou problémy.” Odpověděl z vesela Hubert a přemístil se. Harry jen zavrtěl hlavou a přmístil se také. Objevili se před Gringotovou bankou. Vešli dovnitř. Přivítal je skřet.  “Dobrý den pánové,” uvedl je dál. Došli k jedné volné přepážce, kde seděl další skřet, “Jdeme si vybrat nějaké galeony a také si je chceme vyměnit za mudlovské libry.” Řekl svou žádost Harry. “Vaše klíče.” Oba šáhli do hábitů a vytáhli dva podobné klíče. Skřet si je prohlédl a potom přikývl. A to už se k nim hrnul další skřet. Nasedli do vozíku a tradááá pod Londýn. Dorazili k Harrymu trezoru, ten když to otevřel, tak se mu naskytl pohled na plný trezor a přímo u vchodu ležela v kůži vázaná kniha. Harry si vytáhl bezedný vak, a dal si tam polovinu trezoru, skřet jen vytřeštil oči, a nic neříkal. Když měl hotovo, rozjeli se dál. Do Hubertova trezoru. Bylo to navlas stejné, jako u Harryho. Jen místo knihy v kůži, tam ležela kniha pokrytá runami. Hubert jak to viděl, tak mu zajiskřili oči a hned si ji schoval do hábitu. Po další jízdě vystoupili, ale to již viděli, že se k nim blíží bystrozoři ve službách Voldemorta. Harry se jen ušklíbl a řekl: “Příště, nebojte, ještě se uvidíme.” “A někomu se to nebude líbit.” Dodal se smíchem Hubert a oba se přemístili. I přes obrany, které tam byli.  Objevili se před budovou Comandos. Měli ještě dostatek času a tak si oba vytáhli knihy, které nalezli, sedli si na lavičku a začali si je číst. “Vše o runách, i to co nevím....” řekl Hubert. “No uč se, to já mám snad vše o černé a bílé magii, i to co neznám, třeba rituály ap.” Dopověděl Harry. A opět se každý věnoval své knize. Ani si nevšimli, že nastal čas. Oba se na sebe podívali a řekli: “Jdeme na to.” Zvedli se a šli opět do té budovy. Tam již čekal seržant. Byli tam skoro všichni, na opozdilce se nečekalo. Když bylo šest večer, seržant zavřel dveře. “Pojďte zamnou.” Řekl a opět je vedl do té místnosti, kde předtím vyplňovali formuláře. “Takže vy chcete být ti nejlepší na světě. Ale to se podaří tak jednomu procentu, většina z vás vyletí dříve než se nadechne. Zde netolerujeme nic a neodpouštíme. Každý, byť i sebemenší prohřešek bude potrestán. Zde jste nic, nuly. Jediná vaše spása bude velký zvon. Stačí třikrát zazvonit a dostanete se domů. Váš výcvik potrvá tři měsíce. A nyní odchod.” To byl proslov seržanta, ale devadesát procent prořval. Nyní začala buzerace. Všichni se zvedli   a zamířili ke dveřím. Před nimi bylo parkoviště pro vojenské vozidla. “Nástup...Pohyb..Pohyb...” křičel seržant. Všichni rychlostí blesku nastoupili. Harry a Hubert si ani nepamatovali, jak dlouho jeli. V noci dojeli na místo. Když vystoupili, obklopila je mlha a zápach močálu. “Zde budete ubytováni. Nástup. ” řekl seržant a už je hnal na buzerplac. Zde si stoupli do pozoru a čekali. Otevřeli se dveře, ze kterých vyšel vysoký muž. Stoupl si před ně a řekl: “Jmenuji se poručík Vorženov a vedu to tu. Platí zde tči věci. Takzvané OSV. Oddanost, síla a vytrvalost. Své duše poručte přeba peklu, ale vaše zadky patří mě. ” všichni vstřebávali jeho slova. Poručík se nadechl a pokračoval. “Je vás dvacet. Každá skupina dostane jednoho instruktora. Uvidíme kdo bude lepší a kolik vás vydrží. Spát, srát a žrát budete odděleně, zde nečekejte žádný luxus. Jste tu, protože chcete být nejlepší. ” “Pozor, poručík odchází.” Řekl seržant. “Budete rozděleni následnovně..” a postupně začal číst jména a posílat je na opačné strany. Harry a Hubert byli společně. A byli rádi. “Jedna na levo, dvojka napravo. Pohyb, vybalit, umyt a za púl hodiny večerka.” Křikl a už po nich začal řvát. Došli před jejich budovu. Stála na sloupech ze stromů. Deset obyčejnách postelí s přikrývkou, každý měl malou skříňku, na posteli leželi věci a mýdlo. Nastal lomoz. Sprch byli jen tři. A ještě tekla vlažná voda. Rychle se umyli a převlekly do spodek a trik. Ulehli. Zdálky slyšeli kroky. “Večerka. Spát, zítra vás čeká náročný den.” Ozval se ten seržant. Všichni poslechli a za chvíli bylo slyčet pravidelné oddychování.

 

Poslední komentáře
05.02.2008 21:14:46: Promin, ale nemuzu si odpustit napsat ti sem pár vět o tvé povídce. Za prvé mas tam fakticke chyby. ...
13.01.2008 19:59:43: Tak povídka se mi docela líbí, děj je zajímavý, neobvyklý, ale nechápu spoustu věcí. Co se stalo s L...
13.01.2008 14:02:12: Jóósmiley Konečně kapitola kde nemusím kritizovat, ale můžu jenom chválit!!!!!smiley Teda jakto, že jsi ...
13.01.2008 13:11:27: mooc zajímavá povídka, originální, to se mi líbí, těšim sr na další kapitolku....možná by to chtělo ...
 
Ďakujem za každý príspevok ktorý sa objaví