Ssethové stránky

Vytajte na nových Ssethových stránkach

Poviedka od Skrba-VaskoWeb Harry Potter a svody magie

Kapitola III. – Škola

A tento styl pokračoval až  do jeho jedenáctého roku, kdy si ho Voldemort zavolal po dlouhé době k sobě. V lektvarech bral již ty, které se učí až v pátém ročníku, jeho deník, který si vedl se rozrostl o pořádný kus stránek. Zaznamenával si tam vše, na co přišel, nebo co zajímavého našel. Učil se krom lektvarů nejen černou magii, ale také bílou ve které našel zalíbení. Nezapoměl ale také ani na fyzický trénink a také na nitroobranu a vše kolem toho.

Šel zrovna k Voldemortovy, když si všiml, že k němu jdou i další Smrtijedi, vůbec si jich nevšímal. Zachoval si svoji masku, kteoru stále nosil, v jejich společnosti. Masku, které vyjadřovala nejhlubší pohrdání. Mnoho Smrtijedů štval, ale nemohli mu nic udělat, neboť Harry měl dovoleno je před očima Voldemorta mučit. Však toho také využíval. Aniž to Harry věděl, tímto ho Voldemort učil jak správně mučit. Když nějaký Smrtijed nesplnil úkol, měl za úkol napadnout Harryho, no a ten jim to potom vrátil. Díky svojí nitroobraně se ještě nezhroutil. Kdyby ji neuměl zbláznil by se brzo. Své dobré pocity a myšlenky, měl schované hluboko ve svém nitru, viděť šlo jen zabíjení a jeho malé pokroky. To vše pro Voldemorta.

Ale to se již dostal až do síně, hned věděl, že je nějaká velká událost, neboť tam byli shromážděni všichni Smrtijedi. Harry si stoupl vedle Voldemorta a čekal co se bude dít. Po chvíli Voldemort zvedl ruku a všichni ztichli. Promluvil svým typickým hlasem: “Smrtijedi, dnes nastává slavnostní okamžik. Tímto dnem končím Harryho výcvik a nastupuje do školy Bradavicích. Pojď sem!” rozkázal mu Voldemort. Harry vystoupil ze stínu a stanul po boku Voldemorta. Všichni se lekly. Měl na sobě tmavě hnědý hábit, s zeleným lemováním kolem rukávů, svým postojem naznačoval že jej tu nic nezajímá a všichni jsou pod jeho úrovní. Však již měl vymyšlený plán. Jednou při hodině lektvarů se dozvěděl celou pravdu o svojí rodině. Jakmile mu to Snape řekl, hned se zaštítíl těmi nejlepšími štíty, které znal a udělal dobře. Harryho sebeovládání zmizelo jako pírko ve větru. Jeho magie se vzbořila a z jeho těla vytryskla nevýdanou silou. Vzduch zhoustl a z jeho rukou začaly vycházet kotouče ohně, které spalovaly vše okolo. Jeho zuřivost dosáhla nové hranice, z jeho rukou začali létat blesky, zem se otřásala pod nohama. Všechno bylo v jednom ohni....Harry se přestal ovládat. Snape už nevydržel držet štíty a tak zakřičel: “Harry_:’()).

A toto kouzelné slovo jej zachránilo. Harry se opět začal ovládat, vše zmizelo, zůstala jen spoušť. Podíval se na profesora a řekl: “Omlouvám se, ale dost mě to vzalo.” “neomlouvej se Harry, ja to chápu.” Odpověděl a dal se do úklidu, Harry mu hned pomohl a během minuty, zase bylo vše tak jak má být. “Pane, až budete dnes v síni, kde bude Voldemort mít řeč, pokuste se stát stranou, mám pro něj přichistané jedno překvapení, tak aby vás nezasáhlo.” A zašklebil se, Snape nečekal žádný dýchánek. Jen pokýval hlavou a zmizel. .....

Jakmile Voldemort skončil se svým krátkým proslovem, vystoupil Harry ze stínu Voldemorta a řekl jasným a rozhodným hlasem: “Nyní nastává to, čeho si se bál. Vy všichni co tu jste, se nyní rozlučte s Harrym Potterem, příště až se potkáme, každý stojí na jiné straně. A tobě Voldemorte, tobě neodpustím to, co jsi mi způsobil a zatajil. ” A s tím bleskurychle vytáhl hůlku a vyslal na Voldemorta neverbálně mučící kletbu. Voldemort ji hned odrazil a začal malý souboj, který ale netrval dlouho, po třetím kouzlu se Harry překulil na bok a z jeho hůlky vyletěl zelenený mrak, který se začal rozprostírat po místnosti. Harry se zvedl a řekl: “Příště až se setkáme, každý stojí na jiné straně a to, že jsi mi zatajil skutečnou pravdu, za to budeš pykat. Pamatuj na má slova.”  A s hlasitým prásk se přemístil. “Zastavate jej.” Křikl Voldemort, ale pozdě, Harry se již přemístil. Voldemort si zatím vybíjel zlost na Smrtijedech. Harry se objevil na nádraží v Londýně. Vydal se přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. Bylo zde již plno studentů a tak mu nikdo nevěnoval pozornost.  Jemným pohybem hůlky směroval své věci do vlaku. Našel si úplně poslední vagon a poslední kupé. Tam se usadil. Neměl na nikoho náladu. Hlava mu po chvíli klesla na rameno. Usnul klidným spánkem. Ještě stačil zabezpečetit dveře proti hluku a nebezpečí. !!!! Mezitím vepředu u vlaku.!!!! Objevil se na nástupišti devět a tři čtvrtě, kolem bylo plno studentů a tak mu nidko nevěnoval pozornost. Jemným pohybem hůlky si směroval své kufry do vagonu. Našel si úplně vepředu jedno prázdné kupé. Tam se uvelebil. Po chvíli mu hlava klesla na rameno. Usnul klidným spánkem.

 

Probudilo jej skřípání brzd vlaku. Rozhlédl se, a vlak právě přijížděl do Prasinek. Mávnutím hůlky si všechny věci zmenčil na malý kufr. Vystoupil t kupé a vylezl z vlaku. Na nástupišti bylo již plno děcek, většina čekala na kočáry. “Prváci ke mě. ” ozval se mohutný hlas. Harry v dáli viděl většího muže, poloobra s plnovousem jak mává lucernou a svolává prváky k sobě. Jeho pohledu neuniklo ani to, že byl vyšší než ostatí, ale nebyl sám. Úplně vepředu si všiml toho kluka, vysoký jako on, jen měl černé vlasy ve kterých mu prosvítala modrá a hnědá, kdežto Harry měl hnědé vlasy, ve kterých měl rudé a bílé pramínky. Jejich oči se setkali. Hned věděli kdo je ten druhý, a aniž si to uvědomili, začalo se mezi nimi vytvářet pouto. Pevné pouto, pevnější než skála. Ale to již došli k loďkám, kde nastoupili, sedli si vedle sebe. První ticho promluvil Harry: “Těší mě, Harry Potter” .  “Hubert Grichwitch.” Představili se navzájem. Najednou se před nimi objevil Bradavický hrad, tisíce svící, nespočet věží a hlásek, již zdálky působil velkolepě. Staře a mocně. Všichni byli paf z té krásy. Loďky je dovezli až před Bradavickou bránnu, která se před nimi otevřela. Vyšli po schodech až přišli do předsíně. Před Velkou síň. Strop sahal kam až oko dohlédlo. Před nimi se objevilo nespočet schodišť, které se pohybovali. Před nimy se tyčili mohotuné dubové dveře, kde byla Velká síň, ve které již byli studenti. Dveře se nehlučně otevřeli a oni vstoupili, Velká síň přivítala nové studenty, tisíce svíček, duchá a všeho možného vytvářeli mozaiku dokonalosti. Harry si nasadil masku,kterou nosil u Voldemortka a všiml si, že Hubert udělal to samé. Když vstoupili, všichni si začali šuškat, neboť vyčnívali z prvňáků, byli vyšší než ostatní. Nezůčastněně pozorovali dění o kolo. “To je děcek, ” řekl si v duchu Harry. A za chvíli uslyšel další hlas jak řekl: “Jako hub po dešti.” Oba se usmáli a přešli tuto jejich malou konverzaci s úsměvem.

§§§§§

“To sou prváci jo, no nevím, ti dva na to nevypadjí,” řekl zrzavý kluk u nebelvírského stolu. “To je pravda, nahánějí mi hrůzu, kdoví co jsou zač.” Přidal se Dean. “Klid pánové za chvíli se všechno dozvíme.” Řekla jedna dívka. Ano, právě jse slyšeli Deana, Rona a Hermionu, pátý ročník Bradavické školy čar a kouzel.

§§§§

Ani si neuvědomili a právě začali vyvolávat jejich jména. Kloubou se dlouho nerozmýšlel koho kam poslat. Potom se ozvalo: “Harry Potter.”

A nastalo ticho. Všichni sledovali vysokého chlapce jak jde ke stoličce a nasazuje si klobouk. Nejvíce si ho však prohlížel Brumbál. Znal toho chlapce, a i toho druhého dva jiní, přesto tak podobní. Harry si nasadil klobouk na hlavu a v hlavě se mu ozval hlásek: “A harry Potter, tak  sem se tě konečně dočkal, tak co s tebou chlapče, do jaké koleje půjdeš, MMMM....Je to velmi těžké, patříš do všech kolejí a zároveň do žádné. Mm..” Jak moudrý kloubouk uvažoval tak harryho napadlo: “Tak nebudu patřit do žádné koleje, a budu sám za sebe, sedět budu  u jiného stolu, tak aby to vypadalo, že patřím do všech kolejí, jsem si jist, že Bradavičtí zakladatelé na to určitě nezapoměli. ” “MM,,dobrý nápad, máš pravdu, ale jistě, nebudeš patřit do žádné koleje a zárověň do všech. Tak tedy Harry Potter, poslední slova křičel: “Nepatří do žádné a zároveň do všech kolejí. Proto bude  sám za sebe, bude mít speciální stůl a také rozvrh o který se mu postará Brumbál. ” A všichni stichli, jediný brumbál nevypadal že by jej to překvapovalo. Jen pokýval hlavou a úplně na konci velké sině se objevil jeden stůl, tak akorát pro jednoho člověka. A vedle počítadel se objevilo další počítadlo. Všichni si mumlali co že to má znamenat. I Hermiona vypadala zmateně. “Hubert Grichwitch”, křikla Minerva McGonagalová. Šel pomalu k moudrému klonouku, všem neunikla jistá podobnost. Nasadil si klobouk na hlavu a ozval se mu úplně te samý hlásek, jako u Harryho. “A proto se přisadí k Harrymu Potterovy.” To slyšel Harry, moudrý klououk a otočil se na  něj. Všichni si oba mladíky prohlíželi, Hubert zvedl jen obočí a jinak na sobě nedal nic znát. Posadil se vedle Harryho. Vypadalo to, že se vůbec nebaví, ale opak je pravdou...dokázali spolu mluvit telepaticky. “To bylo, to jsem ani nečekal, ani v těch nejdivočejších snech.” Řekl Harry. “To je pravda, vidíš ty prváky a ty ostatní studenty, polovina se po studiu přidá k Voldemortovy.” Řekl na to Hubert, a potom se jejich konverzace stočila k obyčejným tématům typu: holky, kde kdo byl.......Ale to již bylo po konci zařazování a povstal Brumbál. Ve Velké síni nastalo ticho. “Vítejte v novém školním roce, nebudu vás trápit zbytečnými řečmi, po zajímavém zařazování, vám chci jen popřát Dobrou chuť, a posadil se. V síni se na chvíli zapomělo na řazování a všichni se dali do jídla, a někteří si mezitím povídali zážitky z prázdnin. Mezi Harrym a Hubertem se robouřila diskuze, když věděli, že umí mluvit v myšlenkách, využívali toho. “Co tě nejvíce baví?” zeptal se Hubert Harryho. “Lektvary a černá magie, ne že bych v ní našel zalíbení jako Voldemort, ale je zajímavá a také ještě bych se chtěl v budoucnu naučit stříbrnou magii. A co ty?” Kyž odpověděl. “No mě baví runy, ty mám opravdu rád, můžeš s něma i kouzlit, ale to svede jen málo kouzelníků, a mě zase bílá magie, který není tak nevyná, jak se zdá.” Odpověděl. “Svatá pravda, jak já jsem se dozvěděl pravdu od mého učitele, odkud skutečně pocházím, vyvolalo to ve mě takový stek, že jsem zdemoloval pracovnu na lektvary, a také jsem přísahal, že se Voldemortovy pomstím. Ale to až za čas, napřed se toho musíme hodně naučit. Nechceš se přidat?” zeptal se po monologu Harry. “Určitě, to když já se dozvěděl pravdu, tak jsem zdemoloval svůj pokoj tak, že jsem další dny jen uklízel spoušť.” Odpověděl a oba se zasmáli. :::::::

Mezitím u Nebelvírského stolu.

“Jakto, že se smějí, když se mezi sebou nebaví?” zeptal se Ron. “Ale Rone, oni se baví, ale jen myšlenkama, jinak si to nedokáži vysvětlit. S něma si ještě užijeme.” Dopověděla a věnovala se Dracovy.

Po konci hostiny se zvedl Brumbál a řekl: “Přeji vám dobrou noc, zůstanou tu jen Harry a Hubert.” Nastal lomoz jak se žáci zvedajíce ze svých židlá přesouvali ke dveřím. Harry s Hubertem se vydali k profesorovi Brumbálovi. “Pánové, kvůli menším změnám dostanete své rozvrhy po zítří, a spát budete v jedné komnatě, která je pro vás nachystána, jinak platí ty stejná pravidla jako rpo ostatní. Dobby vám zavede.” A tu se zjevil malý skřítek, který se jim uklonil a pravil: “Pánové následujte mě.” “Tak mě napadlo, co si myslíš o té nové profesorce, co nás bude učit obranu, ta v tom růžovém.” Zeptal se Hubert Harryho. Harry se na ni podíval a řekl: “Je tu určitě na příkaz Voldemorta, patří k jeho nejbližším, na ni si musíme dát pozor.” A dál se dívalo na cestu, po které šli, poznali, že jdou do spodních pater, vše bylo takové temné a chladné, ale jim to nevadilo, byli na to zvyklí z domova. “Zde jsou vaše komnaty, pokud budete něco potřebovat zavolejte. ” řekl Dobby a zmizel. Otevřeli dveře a naskytl se jim pohled na malou místnost s krbem a dvěma křesly, potom tam byla menší knihovna, která byla prázdná. A také stůl. A místnost měla dva východy, jeden vedl to komnat a druhý do koupelny. Otevřeli další dveře a naskytl se jim pohled na pohodlnou ložnici s nebesy. “To se mi bude líbit. ”  řekl Harry. Když měli vše vybaleno, Harry se podíval hodnotícím pohledem na knihovnu a řekl: “Chtělo by to něco sehnat ne?” “Určitě.” Odpověděl Hubert. “Co si dát malý souboj, ať víme, jak na tom jsme?” zeptal se Hubert. Harry, který byl pro každou taškařici jen přikývl hlavou, a už měl hůlku  v ruce a mávnutím hůlky posunul nábytek stranou. A Huert mávl svojí a řekl: “Ať máme na čem sedět.” A přikryl jej plátnem. Postavili se na proti sobě a Harry řekl: “Bez kleteb které působí smrt a těžká nebo nevyléčitelná zranění.” “Přijímám, ” odpověděl Hubert. Vyčkávali, ani jeden nezačínal. A čekal co udělá ten druhý. Ale Harry to dlouho nevydržel a už z jeho hůlky vyletěl černý paprsek. “Takže z ostra, jo, černá magie,” odpověděl s úsměvem hubert. A z chvíli se strhl mezi nimi krásný souboj na prváky. Vysílali proti sobě snad všechna kouzla co znali, mimo nebezpečných, oba se činili, ale bylo viděť, že nejsou ještě zvyklí na boj. Oboum vypadla hůlka z ruky. “”Dobrý boj, ale chce to ještě moc cvičit.” Odpvoěděl Hubert. “To jo, to spravíme, jen potřebujeme jinou místnost, jestli tu máme ještě žít. ” odpověděl Harry. “Dobby,” řekl a vzpoměl si na skřítka, který jej vedl. Za chvíli se před ním objevil. “Co si pán přeje, ”   zeptal se. “Dobby, potřebujeme nějakou místnost, kde můžeme trénovat a která vyplní přání.” A díval se na dobbyho. Ten jen zatleskal a řekl: “Pojďte za mnou.” A vydali se spletitými schodišti ke komnatě nejvyšší potřeby. Po deseti minutách chůze se Dobby zastavil před holou stěnou a pravil: “Tak jsme tady, teď si přejte to, co chcete.” A zmizel. Harry začal myslet na to, jak dosáhnout mistrovství v magii a být co nejlepší. Za chvíli mu komnata poskytla odpověď, před nimi se začali objevovat černé dveře, které se sami otevřely. Vstoupili do rozlehné místnosti, kde na jedné straně byla knihovna nacpaná snad všemi odvětvími magie. A také přímo uprostřed komnaty ležela malá kniha. Sedli si do křesel a Harry vzal knihu a začal číst na hlas: “Než se začnete učit, musíte vědět, odkud se magie bere a jak ji využívat, nestačí jen kouzlit, to umí každý, ale naučit se soužití s magií, musí být jako vaše krev, musíte se stát její součástí a ona vaší součástí. Nyní si sedněte do tureckého sledu a soustřeďte se jen na magii, musíte cítit jak vám koluje v těle, pokud to zvládnete, obklopí vás bílé světlo. A potom se už můžete pustit do učení a výcviku.” Jakmile Harry dočetl poslední řádek, kniha zmizela. “To je zajímavé, no vyzkoušíme to, ta kniha tady není jen tak náhodou.” Zafilozoval Harry. Posadili se oba do tureckého sedu a zavřeli oči, oba mysleli na to, jak magie proudí v jejich žilách. Harry začínal cítit podivné svrbění, něco zvláštního jej naplňovalo, celé jeho tělo bylo jako kdyby bylo zasaženo elektrickým proudem, cítil, že jej to pohlcovalo, nebránil se tomu, naopak se tomu snažil pomoci. Takto tam seděli oba celou hodinu, nakonec to vyvrcholilo tím, že se kolem nich začala ovíjet bílá mlha, která jakoby rostla. Stále boužlivěji kolem nich vířila, venku se zablesko, oba se ponořovali stále více a více, magie se stávala pomalu jejich krví, stále více a více se spojovali a tvořili jednotnou harmonii, nakonec se obě mlhy spojily, jejich magické síly se spojily, nyní byli propojeni magickým poutem, které nejde přetrhnout. “Aaaa,” rozkřikly se oba a jejich spojení s magickou energií dosáhlo vrcholu. Začala se stahovat do jednoho bodu, který byl zachvíli malý jako míček. Vybuchla spontálně a divoce, něco jako atomová bomba, všichni v hradě to cítily, podivnou sílu tam někde. Oba se na sebe podívali, ani nemuseli nic říkat a věděli jak se cítí, na postel. Harry řekl: “Dobby, potřebujeme transport do našich ložnic.” A objevil se Dobby, který jak je vidět jen lusknul prsty a oba již leželi ve svých nadýchaných peřinách. Usnuli hlubokým spánkem. Magie se stala jejich součástí, pokud se naučí využívat její potenciál budou mocní, ale chce to čas...........

Poslední komentáře
13.01.2008 13:39:10: Takže ti sem dám další komentář, ale nebude stejný jako tan minulý. Prvně ty chci říct, že jde vidět...
 
Ďakujem za každý príspevok ktorý sa objaví